kostra končetin

2. února 2007 v 12:43 | Eva |  Z naší učebnice
Kostra horní i dolní končetiny je spojena s osovou kostrou pletenci. Pletenec horní končetiny (lopatkový) tvoří lopatka a kost klíční. Pánev tvoří kosti pánevní (srostlé z kostí, sedacích, stydkých a kyčelních) , kost křížová a kost kostrční. další končetiny jsou spojeny klouby. Na noze se kosti nártní a zánártní mírně zvedají a tvoří za pomoci vazů podélnou a příčnou nožní klenbu.Správné vyklenutí nártu je důležité pro dobrou chůzi. Člověk se špatně vyvinutou nožní klenbou má problémy při delší chůzi, stání apod. trpí častými bolestmi nohou. Vývin nožní klenby musíme podporovat od dětství, především nošením správné obuvi a cvičením
 

hrudník 2

2. února 2007 v 9:53 | Eva
Na hrudní části páteře jsou upevněna žebra. V předu se spojují v kost hrudní. Jejich chrupavčité spojení je pružné a umožňuje dýchání. Obratle hrudní, žebra a kost hrudní tvoří hrudník. Přímo na kost hrudní se napojuje 7 párů žeber, na ně přirůstají další 3 páry žeber a 2 páry žeber jsou volné.

Páteř

31. ledna 2007 v 13:02 | Eva |  Z naší učebnice
Pružnou osou celé kostry je páteř složená z obratlů. Obratle mají otvory, kterými prochází mícha. mezi obratli jsou chrupavčité meziobratlové ploténky.Ty zvyšují pružnost páteře a tlumí nárazy při chůzi. Krční část páteře je složena ze 7 obratlů krčních, z niž první nese lebku (nazývá se nosič) a druhý umožňuje pohyb hlavy (nazývá se čepovec). hrudní část páteře je tvořena 12 obratli hrudními, následuje 5 obratlů bederních, 5 obratlů křížových (srůstají v jedinou kost) a 4 až 5 posledních obratlů kostrčních, srůstají v kost kostrční. Dvojesovité prohnutí páteře se začíná vytvářet až po narození. podílí se na něm sezení a chůze. Správné držení těla podporují svaly, které posilujeme přiměřeným cvičením. V době růstu je důležité, aby nebyla páteř jednostraně zatěžována.např špatným sezením v lavici, nošením školní tašky převážně v jedné ruce apod. Jednostrané zatížení páteře vede k jejímu vybočení. K vybočení páteře dochází v oblasti hrudní nebo bederní, nazývá se skolióza. Důležitá je pravidelná lékažská prohlídka, především ve školním věku, kdy probíhá celkově rychlý růst a tyto vady se mohou objevit. Při včasném odhalení se skolióza dá léčit. Neléčené případy mohou vyvolat v dospělosti závažné zdravotní potíže s páteří.
 


Lebka

31. ledna 2007 v 12:41 | Eva |  Z naší učebnice
Kosti lebky chrání mozek, čidla (smysly) zraku, sluchu, rovnováhy a čichu. Jsou spojeny nejčestěji švy-jde o pevné spojení kostí. Kloubem je připojena pouze dolní čelist. Zuby jsou do čelisti vklíněny.
U novorozenců na některých místech kosti lebky k sobě nepřiléhají, jsou spojeny pouze vazivovou blankou. proto může u novorozenců snadno dojít k poranění mozku.

Soustava opěrná

30. ledna 2007 v 19:48 | Eva |  Z naší učebnice
Opěrná soustava (kostra) tvoří oporu těla. Kostra určuje tvar těla a chrání vnitřní orgány. Uspořádání kostry člověka je podobné jako u ostatních savců.
Kostra člověka má tyto základní části: lebku, páteř, hrudník, kostru horních a dolních končetin.
Charakteristické znaky lidské kostry:
1. Dvojesovitě prohnutá páteř je základem vzpřímené postavy.
2. Mozková část lebky je větší část obličejová.
3. Na spodní části je nápadný bradový výstupek.
4. Horní končetiny-paže-jsou volné a umožňují dokonalou činnost ruky.
5.Dolní končetiny jsou přizpůsobeny chůzi, stehenní kost je nejdelší kost v lidském těle.
Kostra osová:
Člověk podobně jako savci, má kostru osovou a kostru končetin. Osovou kostru tvoří lebka, páteř, žebra a hrudní kost.

anketa1

28. prosince 2006 v 13:00 |  Ankety
Do komentářů napiš proč máš zrovna tento obor rád.A jesli tady není tvůj neoblíbenejší tak mi napiš jaký to je.

lidské srdce v číslech

27. prosince 2006 v 12:38

1. Několik číselných údajů o srdci

Srdce váží zhruba 350 gramů. Srdce je 12 cm dlouhé, 7,5 cm široké a 6 cm hluboké. V klidu tepe průměrnou rychlostí 70 tepů za min. To je asi 100 000 tepů za den a 2,5 miliardy tepů za život. V klidu srdce přečerpá jedním stahem 60 - 80 ml krve (člověk má celkem asi 4,5 - 5,5 litru krve). Srdce tedy za minutu přečerpá 5 - 10 litrů za minutu, záleží na okolnostech, tj. 12000 litrů denně. Toto je pouze teoretický odhad, skutečně přečerpá srdce mnohem víc, protože je namáháno. Po velké námaze může srdeční výdej stoupnout až na 45 litrů za minutu. (Číselné hodnoty z Hořejší, J.: Lidské tělo, Gemini, Bratislava 1991)

zdroj.http://blocek.net

embryonální vývoj srdce

27. prosince 2006 v 12:36 |  Srdce
Embryonální vývoj srdce
Každá buňka organismu potřebuje trvalý přísun kyslíku a živin, jež poskytují energii a suroviny pro buněčný metabolismus. Kyslík i živiny přináší buňkám krev poháněná srdcem. Právě proto se v embryonálním vývoji utváří a začíná fungovat srdce a jeho hlavní cévy dlouho před všemi ostatními orgány.

Srdce jsou napřed dvě drobné cévy ležící blizoučko od sebe v prvotní dutině hrudní. Cévy jsou propojeny ještě drobnějšími cévami a obklopeny svalovým pouzdrem. Již tři týdny po početí se obě trubice začínají uprostřed svalového pouzdra spojovat. Během několika dní jsou spojeny v celé délce, čímž vytvoří jedinou dutinu. Po měsíci těhotenství není tato svalová kapsa delší než jeden milimetr, ale už se ohýbá, kroutí a začíná tepat. V té době se počínají utvářet i jednotlivé srdeční dutiny, které jsou na povrchu zřejmé díky rýhám zvaným sulky. Zárodek srdce má nyní tvar písmene S a jediná komora (dolní dutina) se rozděluje na dvě. Do této fáze krev srdcem protékala tak, jak si to představovali ve starověku. Teď se ale rychle rozvíjí systém jednocestného přečerpávání a oběhu krve.

V šestém týdnu je embryonální srdce dotvarováno do podoby písmene U, která je charakteristická pro srdce dospělé. Horní dutina (předsíň) se sice rozděluje na dvě později než dolní část (komora), ale v tomto stupni vývoje je již rozdělena také. Každá z nově vzniklých předsíní je spojena s komorou na téže straně srdce (srdce je rozděleno vertikálně), takže vznikají dvě pumpy místo jedné. Během sedmého týdne vývoje se krevní cévy dle potřeby svinují a spojují, čímž také vytvářejí srdeční chlopně, jejichž úkolem je zajistit jednosměrnost toku krve.
Na konci druhého měsíce těhotenství se zárodek přestává nazývat zárodek. Už to je plod, v jehož hrudníku už pravidelně pracuje srdce. Pravá a levá část srdce je rozdělena přepážkou (septum) - tuhou dělicí membránou.

Krevní oběh je před narozením poněkud odlišný od oběhu dospělého člověka, protože dýchací ani zažívací systém plodu nefunguje. Nahrazuje je placenta. Plíce jsou naplněné tekutinou, takže nemohou absorbovat vzdušný kyslík, který se k nim ostatně ani nedostává. V srdci jsou proto otvory, kterými proudí krev mezi pravou a levou srdeční částí. Krev, která normálně odtéká do plic, je v embryonálním vývoji vedena tělem zárodku do placenty, která je zdrojem kyslíku přicházejícího z matčiny krve. Otvory v srdeční přepážce se po narození uzavírají.

rozdělení srdce a popis jednotlivých částí

27. prosince 2006 v 12:35 |  Srdce
Rozdělení srdce a popis jednotlivých částí
Srdce se již v embryonálním vývoji rozdělí na čtyři části: levou a pravou komoru a levou a pravou síň. Vertikálně je srdce rozděleno komorovým septem, síně jsou od komor odděleny síňokomorovým septem. V síňokomorovém septu je na pravé straně trojcípá chlopeň, na levé straně chlopeň dvojcípá. Do pravé síně ústí horní dutá žíla a dolní dutá žíla. Z pravé komory vychází přes plicní chlopeň plicní tepna, která jde přes plíce (změna na plicní žílu) do levé síně. Z levé komory jde přes aortální chlopeň aorta. Levá část srdce je vypuzováním krve do tepen namáhána více, proto je levá stěna srdeční znatelně tlustší než pravá. Také je rozdílná velikost jednotlivých srdečních dutin.

Srdeční chlopně mají za úkol zabezpečovat, aby krev proudila správným směrem. Chlopně tvoří dva páry: trojcípá (trikuspidální) a dvojcípá jsou chlopně síňokomorové čili atrioventrikulární, plicní a aortální jsou chlopně semilunární. Chlopně jsou tvořeny pružnými cípy z vazivové tkáně, která je kryta horní a dolní vrstvou endokardu. Vazivová tkáň je připevněna k pevným prstencům chlopní, které jsou ze srdeční svaloviny a vaziva. Chlopeň trikuspidální má tři cípy. Chlopeň mitrální má dva nestejné cípy (pojmenována byla na základě podobnosti s biskupskou mitrou). Obě síňokomorové chlopně pracují velmi jednoduše. Když se komory kontrahují, krev uvnitř je stlačována a tlačí na cípy chlopní, čímž je stlačuje dohromady a ty se pevně uzavírají. Šlašinky, které vedou komorou od cípů k srdeční svalovině, k níž jsou papilárními svaly připevněny, zabraňují zpětnému provalení se chlopně do síně. Při ochabnutí srdce se chlopně opět otevřou a při rozpínání komory nebrání proudení krve ze síně do komory. Semilunární chlopně se na rozdíl od atrioventrikulárních neuzavírají, naopak otevírají se při stahu komory, aby krev mohla proudit do tepen. Semilunární chlopně mají tři cípy podobající se půlměsícům. Cípy jsou duté a směrem do tepen tvoří kapsy. Krev tekoucí z komory do tepny přitlačuje cípy chlopně k cévní stěně. Krev, která by chtěla natéct z tepny do komory nateče do kapsy chlopně, čímž se chlopeň pevně uzavře.

Srdce potřebuje, stejně jako každý sval, tím spíše aktivní, dodávky krve s kyslíkem a živinami. Proto je celá jeho tkáň prostoupena věnčitými tepnami, které se odpojují od aorty a po okysličení srdeční tkáně se spojují (srdeční žíly) v koronárním sinu a ústí do pravé síně. Srdce nemůže využívat krev jím procházející z toho důvodu, že rychlost jejího toku je příliš velká a vnitřní tlak je také velmi vysoký (jemnou síť srdečních kapilár by to potrhalo). Ještě navíc krev, kterou by si srdce bralo z pravé části, by neobsahovala dostatečné množství kyslíku k zásobování svalových vláken. Věnčité tepny odstupující z aorty hned za aortální chlopní jsou dvě. Ihned se rozdělují na menší cévy a jejich síť obepíná celé srdce. Levá věnčitá tepna se rozděluje na sestupnou přední větev zásobující zepředu obě komory a na ramus circumflexus zásobující zezadu levou síň a komoru. Pravá věnčitá tepna se dělí na ramus marginalis zásobující zepředu pravou síň a komoru a na zadní sestupnou větev zásobující zezadu obě komory. Po předání kyslíku a živin tkáním se z věnčitých (koronárních) tepen stávají srdeční žíly.

řízení práce srdce

27. prosince 2006 v 12:34 |  Srdce
Řízení práce srdce
Stejně jako tělem probleskují elektrické nervové signály instruující a koordinující svalovou aktivitu, má i srdce svůj vlastní elektrický systém. Srdeční systém je zcela soběstačný. Není založen na nervech v pravém slova smyslu, nýbrž na svalových buňkách přizpůsobených k přenášení elektrického signálu. Tyto jedinečné buňky jsou ve shlucích zanořeny do srdeční svaloviny.

Rytmus srdeční aktivity udává sinoatriální uzel ve stěně horní části pravé síně. SA uzel je tvořen buňkami, které jsou schopny elektrické vzruchy nejen přenášet, ale také je vytvářet. Vytvářejí vlastní elektrické impulsy, čili jsou schopny vlastní excitace. Excitace se navíc přenáší i na další buňky.
Na začátku každého stahu srdce problesknou signály ze sinoatriálního uzlu stěnami srdečních síní a stimulují kontrakci jejich svaloviny. Poté signály projdou svalovou přepážkou. Hluboko v tomto septu se setkávají v další skupině specializovaných buněk, a to v atrioventrikulárním (síňokomorovém) uzlu. Atrioventrikulární uzel postup signálů poněkud zbržďuje kvůli koordinovanému stahu napřed síní a s malým zpožděním i komor. Síňokomorový uzel sám získává signály ze sinoatriálního uzlu převodními cestami v síňových stěnách. Rychlost přenosu těchto signálů je cca 60 cm za sekundu. V atrioventrikulárním uzlu se rychlost zpomaluje až na 5 cm za sekundu. Z atrioventrikulárního uzlu pokračuje signál vlákny Hisova svazku. Přenos signálů se opět zrychlí, když se Hisův svazek rozdělí na dvě větve dělící se do mnoha výběžků nazývaných Purkyňova vlákna. Purkyňova vlákna tvoří ve stěnách komor síť , která elektrické impulsy předává rychlostí až 180 cm za sekundu vláknům srdečního svalu.

Rytmus srdečních svalů tedy určuje sinoatriální uzel ve frekvenci asi 70 tepů za minutu. Elektrické impulsy však dovedou vytvářet i další uzly či vlákna , i když se normálně podřizují sinoatriálnímu uzlu. Samostatně by tepala izolovaná síň (140 tepů za minutu) i komora (30-40 tepů za minutu). Nejvyšším řídícím centrem činnosti srdce ale není sinoatriální uzel, nýbrž kardioregulační centrum v prodloužené míše. Pokyny přicházejí do sinoatrálního uzlu z centra nervy autonomního nervového systému.

Kde se v tkáni bere elektrický impuls? Každá buňka se tvořena atomy. Atom by měl být elektricky neutrální (mít stejný počet kladně nabitých protonů a záporně nabitých elektronů), ale za určitých podmínek, zejména v roztocích, mohou atomy ztrácet či získávat určitý počet elektronů. Atom, který ztratí elektron a s ním i elektrický náboj, se stává kladně nabitým atomem, který se nazývá iont.

Membrána svalových buněk myokardu pracuje jako pumpa. Z nitra buňky vypuzuje ionty sodíku rychleji, než dovnitř vtahuje ionty draslíku. Proto se na vnějším okraji membrány rychle převládnou kladně nabité ionty a uvnitř záporně nabité. Vnitřek buňky je oproti vnějšku elektricky negativní. Tento stav trvá pouze do určité chvíle. Když membránový potenciál (rozdíl mezi vnitřní a vnější polaritou) dosáhne určité hodnoty, v membráně se otevřou iontové póry, kterými sodík proniká zpět do buňky. Tato ztráta polarity se nazývá depolarizace a vzniká při ní elektrický proud. Další fáze (repolarizace) je stejná jako fáze první. Ionty sodíku jsou z buňky opět vypuzovány.

Právě depolarizace v sinoatriálním uzlu podněcuje srdeční činnost. Elektrický signál jsou tedy ve skutečnosti depolarizační vlny, které rychle prostupují membránami převodních cest. Jakmile dosáhnou zakončení Purkyňových vláken, přeskakují na vlákna svalová a uvádějí do pohybu aktin a myosin. Aktin a myosin se po sobě začíná posouvat, a tak zkracovat svalová vlákna. Celý proces netrvá více než sekundu.
zdroj:http://blocek.net

Kam dál