Prosinec 2006

anketa1

28. prosince 2006 v 13:00 Ankety
Do komentářů napiš proč máš zrovna tento obor rád.A jesli tady není tvůj neoblíbenejší tak mi napiš jaký to je.

lidské srdce v číslech

27. prosince 2006 v 12:38

1. Několik číselných údajů o srdci

Srdce váží zhruba 350 gramů. Srdce je 12 cm dlouhé, 7,5 cm široké a 6 cm hluboké. V klidu tepe průměrnou rychlostí 70 tepů za min. To je asi 100 000 tepů za den a 2,5 miliardy tepů za život. V klidu srdce přečerpá jedním stahem 60 - 80 ml krve (člověk má celkem asi 4,5 - 5,5 litru krve). Srdce tedy za minutu přečerpá 5 - 10 litrů za minutu, záleží na okolnostech, tj. 12000 litrů denně. Toto je pouze teoretický odhad, skutečně přečerpá srdce mnohem víc, protože je namáháno. Po velké námaze může srdeční výdej stoupnout až na 45 litrů za minutu. (Číselné hodnoty z Hořejší, J.: Lidské tělo, Gemini, Bratislava 1991)

zdroj.http://blocek.net

embryonální vývoj srdce

27. prosince 2006 v 12:36 Srdce
Embryonální vývoj srdce
Každá buňka organismu potřebuje trvalý přísun kyslíku a živin, jež poskytují energii a suroviny pro buněčný metabolismus. Kyslík i živiny přináší buňkám krev poháněná srdcem. Právě proto se v embryonálním vývoji utváří a začíná fungovat srdce a jeho hlavní cévy dlouho před všemi ostatními orgány.

Srdce jsou napřed dvě drobné cévy ležící blizoučko od sebe v prvotní dutině hrudní. Cévy jsou propojeny ještě drobnějšími cévami a obklopeny svalovým pouzdrem. Již tři týdny po početí se obě trubice začínají uprostřed svalového pouzdra spojovat. Během několika dní jsou spojeny v celé délce, čímž vytvoří jedinou dutinu. Po měsíci těhotenství není tato svalová kapsa delší než jeden milimetr, ale už se ohýbá, kroutí a začíná tepat. V té době se počínají utvářet i jednotlivé srdeční dutiny, které jsou na povrchu zřejmé díky rýhám zvaným sulky. Zárodek srdce má nyní tvar písmene S a jediná komora (dolní dutina) se rozděluje na dvě. Do této fáze krev srdcem protékala tak, jak si to představovali ve starověku. Teď se ale rychle rozvíjí systém jednocestného přečerpávání a oběhu krve.

V šestém týdnu je embryonální srdce dotvarováno do podoby písmene U, která je charakteristická pro srdce dospělé. Horní dutina (předsíň) se sice rozděluje na dvě později než dolní část (komora), ale v tomto stupni vývoje je již rozdělena také. Každá z nově vzniklých předsíní je spojena s komorou na téže straně srdce (srdce je rozděleno vertikálně), takže vznikají dvě pumpy místo jedné. Během sedmého týdne vývoje se krevní cévy dle potřeby svinují a spojují, čímž také vytvářejí srdeční chlopně, jejichž úkolem je zajistit jednosměrnost toku krve.
Na konci druhého měsíce těhotenství se zárodek přestává nazývat zárodek. Už to je plod, v jehož hrudníku už pravidelně pracuje srdce. Pravá a levá část srdce je rozdělena přepážkou (septum) - tuhou dělicí membránou.

Krevní oběh je před narozením poněkud odlišný od oběhu dospělého člověka, protože dýchací ani zažívací systém plodu nefunguje. Nahrazuje je placenta. Plíce jsou naplněné tekutinou, takže nemohou absorbovat vzdušný kyslík, který se k nim ostatně ani nedostává. V srdci jsou proto otvory, kterými proudí krev mezi pravou a levou srdeční částí. Krev, která normálně odtéká do plic, je v embryonálním vývoji vedena tělem zárodku do placenty, která je zdrojem kyslíku přicházejícího z matčiny krve. Otvory v srdeční přepážce se po narození uzavírají.

rozdělení srdce a popis jednotlivých částí

27. prosince 2006 v 12:35 Srdce
Rozdělení srdce a popis jednotlivých částí
Srdce se již v embryonálním vývoji rozdělí na čtyři části: levou a pravou komoru a levou a pravou síň. Vertikálně je srdce rozděleno komorovým septem, síně jsou od komor odděleny síňokomorovým septem. V síňokomorovém septu je na pravé straně trojcípá chlopeň, na levé straně chlopeň dvojcípá. Do pravé síně ústí horní dutá žíla a dolní dutá žíla. Z pravé komory vychází přes plicní chlopeň plicní tepna, která jde přes plíce (změna na plicní žílu) do levé síně. Z levé komory jde přes aortální chlopeň aorta. Levá část srdce je vypuzováním krve do tepen namáhána více, proto je levá stěna srdeční znatelně tlustší než pravá. Také je rozdílná velikost jednotlivých srdečních dutin.

Srdeční chlopně mají za úkol zabezpečovat, aby krev proudila správným směrem. Chlopně tvoří dva páry: trojcípá (trikuspidální) a dvojcípá jsou chlopně síňokomorové čili atrioventrikulární, plicní a aortální jsou chlopně semilunární. Chlopně jsou tvořeny pružnými cípy z vazivové tkáně, která je kryta horní a dolní vrstvou endokardu. Vazivová tkáň je připevněna k pevným prstencům chlopní, které jsou ze srdeční svaloviny a vaziva. Chlopeň trikuspidální má tři cípy. Chlopeň mitrální má dva nestejné cípy (pojmenována byla na základě podobnosti s biskupskou mitrou). Obě síňokomorové chlopně pracují velmi jednoduše. Když se komory kontrahují, krev uvnitř je stlačována a tlačí na cípy chlopní, čímž je stlačuje dohromady a ty se pevně uzavírají. Šlašinky, které vedou komorou od cípů k srdeční svalovině, k níž jsou papilárními svaly připevněny, zabraňují zpětnému provalení se chlopně do síně. Při ochabnutí srdce se chlopně opět otevřou a při rozpínání komory nebrání proudení krve ze síně do komory. Semilunární chlopně se na rozdíl od atrioventrikulárních neuzavírají, naopak otevírají se při stahu komory, aby krev mohla proudit do tepen. Semilunární chlopně mají tři cípy podobající se půlměsícům. Cípy jsou duté a směrem do tepen tvoří kapsy. Krev tekoucí z komory do tepny přitlačuje cípy chlopně k cévní stěně. Krev, která by chtěla natéct z tepny do komory nateče do kapsy chlopně, čímž se chlopeň pevně uzavře.

Srdce potřebuje, stejně jako každý sval, tím spíše aktivní, dodávky krve s kyslíkem a živinami. Proto je celá jeho tkáň prostoupena věnčitými tepnami, které se odpojují od aorty a po okysličení srdeční tkáně se spojují (srdeční žíly) v koronárním sinu a ústí do pravé síně. Srdce nemůže využívat krev jím procházející z toho důvodu, že rychlost jejího toku je příliš velká a vnitřní tlak je také velmi vysoký (jemnou síť srdečních kapilár by to potrhalo). Ještě navíc krev, kterou by si srdce bralo z pravé části, by neobsahovala dostatečné množství kyslíku k zásobování svalových vláken. Věnčité tepny odstupující z aorty hned za aortální chlopní jsou dvě. Ihned se rozdělují na menší cévy a jejich síť obepíná celé srdce. Levá věnčitá tepna se rozděluje na sestupnou přední větev zásobující zepředu obě komory a na ramus circumflexus zásobující zezadu levou síň a komoru. Pravá věnčitá tepna se dělí na ramus marginalis zásobující zepředu pravou síň a komoru a na zadní sestupnou větev zásobující zezadu obě komory. Po předání kyslíku a živin tkáním se z věnčitých (koronárních) tepen stávají srdeční žíly.

řízení práce srdce

27. prosince 2006 v 12:34 Srdce
Řízení práce srdce
Stejně jako tělem probleskují elektrické nervové signály instruující a koordinující svalovou aktivitu, má i srdce svůj vlastní elektrický systém. Srdeční systém je zcela soběstačný. Není založen na nervech v pravém slova smyslu, nýbrž na svalových buňkách přizpůsobených k přenášení elektrického signálu. Tyto jedinečné buňky jsou ve shlucích zanořeny do srdeční svaloviny.

Rytmus srdeční aktivity udává sinoatriální uzel ve stěně horní části pravé síně. SA uzel je tvořen buňkami, které jsou schopny elektrické vzruchy nejen přenášet, ale také je vytvářet. Vytvářejí vlastní elektrické impulsy, čili jsou schopny vlastní excitace. Excitace se navíc přenáší i na další buňky.
Na začátku každého stahu srdce problesknou signály ze sinoatriálního uzlu stěnami srdečních síní a stimulují kontrakci jejich svaloviny. Poté signály projdou svalovou přepážkou. Hluboko v tomto septu se setkávají v další skupině specializovaných buněk, a to v atrioventrikulárním (síňokomorovém) uzlu. Atrioventrikulární uzel postup signálů poněkud zbržďuje kvůli koordinovanému stahu napřed síní a s malým zpožděním i komor. Síňokomorový uzel sám získává signály ze sinoatriálního uzlu převodními cestami v síňových stěnách. Rychlost přenosu těchto signálů je cca 60 cm za sekundu. V atrioventrikulárním uzlu se rychlost zpomaluje až na 5 cm za sekundu. Z atrioventrikulárního uzlu pokračuje signál vlákny Hisova svazku. Přenos signálů se opět zrychlí, když se Hisův svazek rozdělí na dvě větve dělící se do mnoha výběžků nazývaných Purkyňova vlákna. Purkyňova vlákna tvoří ve stěnách komor síť , která elektrické impulsy předává rychlostí až 180 cm za sekundu vláknům srdečního svalu.

Rytmus srdečních svalů tedy určuje sinoatriální uzel ve frekvenci asi 70 tepů za minutu. Elektrické impulsy však dovedou vytvářet i další uzly či vlákna , i když se normálně podřizují sinoatriálnímu uzlu. Samostatně by tepala izolovaná síň (140 tepů za minutu) i komora (30-40 tepů za minutu). Nejvyšším řídícím centrem činnosti srdce ale není sinoatriální uzel, nýbrž kardioregulační centrum v prodloužené míše. Pokyny přicházejí do sinoatrálního uzlu z centra nervy autonomního nervového systému.

Kde se v tkáni bere elektrický impuls? Každá buňka se tvořena atomy. Atom by měl být elektricky neutrální (mít stejný počet kladně nabitých protonů a záporně nabitých elektronů), ale za určitých podmínek, zejména v roztocích, mohou atomy ztrácet či získávat určitý počet elektronů. Atom, který ztratí elektron a s ním i elektrický náboj, se stává kladně nabitým atomem, který se nazývá iont.

Membrána svalových buněk myokardu pracuje jako pumpa. Z nitra buňky vypuzuje ionty sodíku rychleji, než dovnitř vtahuje ionty draslíku. Proto se na vnějším okraji membrány rychle převládnou kladně nabité ionty a uvnitř záporně nabité. Vnitřek buňky je oproti vnějšku elektricky negativní. Tento stav trvá pouze do určité chvíle. Když membránový potenciál (rozdíl mezi vnitřní a vnější polaritou) dosáhne určité hodnoty, v membráně se otevřou iontové póry, kterými sodík proniká zpět do buňky. Tato ztráta polarity se nazývá depolarizace a vzniká při ní elektrický proud. Další fáze (repolarizace) je stejná jako fáze první. Ionty sodíku jsou z buňky opět vypuzovány.

Právě depolarizace v sinoatriálním uzlu podněcuje srdeční činnost. Elektrický signál jsou tedy ve skutečnosti depolarizační vlny, které rychle prostupují membránami převodních cest. Jakmile dosáhnou zakončení Purkyňových vláken, přeskakují na vlákna svalová a uvádějí do pohybu aktin a myosin. Aktin a myosin se po sobě začíná posouvat, a tak zkracovat svalová vlákna. Celý proces netrvá více než sekundu.
zdroj:http://blocek.net

umístění srdce a popis srdeční stěny

27. prosince 2006 v 12:33 Srdce
Umístění srdce a popis srdeční stěny
Srdce je umístěno v dolní části hrudníku. Dvě třetiny jeho objemu jsou nalevo od střední linie těla.

Srdce dospělého člověka má přibližně kuželovitý tvar. Je velké asi jako mužská pěst. V průměru je 12,5 cm dlouhé, 7,5 cm široké a 6 cm hluboké. Jeho dolní konec (apex) směřuje doleva, mírně dolů a dopředu, takže srdce vlastně leží na boku. Srdce je téměř celé obklopeno plícemi (plicními laloky) a hlavními cévami. Apex leží na vyklenuté části bránice. Před poškozením je srdce chráněno sternem (prsní kostí), žebry, páteří a svaly a šlachami.

Mělká rýha (koronární sulkus) obepínající vnější povrch srdce označuje rozdělení mezi síněmi a komorami. Na přední a zadní stěně jsou další rýhy (interventrikulární sulky) označující rozdělení levé a pravé komory. Rýhy jsou vyplněny tukovými látkami, takže srdce má jako celek oblý tvar. Rýhami jsou také po povrchu srdce vedeny veškeré důležité cévy.

Stěna srdce je tvořena čtyřmi vrstvami: perikardem, epikardem, myokardem a endokardem.

Perikard (osrdečník) je obal kryjící celé srdce. Perikard se dělí na perikard fibrózní a nástěnný. Fibrózní perikard je pevný vnější obal, který je ochranným pouzdrem speciálními vazy připojeným k součástem dutiny hrudní, aby srdce drželo ve své poloze. Nástěnný perikard je tvořen záhyby tenké dvojité membrány uvnitř perikardu. Nástěnný perikard je výstelkou fibrózního pouzdra. Dvojitá membrána pokrývá, jako epikard, jako vnější vrstva povrch srdce. V takovém dvojitém vaku (perikardiálním prostoru mezi membránami) je malé množství tekutiny, která chrání srdce před nadměrným třením a nárazy.

Po epikardu následuje myokard, nejtlustší vrstva srdeční stěny. Srděční svalovina (myokard) je vlastní zdroj síly a výkonnosti srdce. Srdeční sval je něco mezi svalem příčně pruhovaným a hladkým. Vypadá totiž jako sval příčně pruhovaný, ale pracuje stejně samostatně jako sval hladký, který nelze ovládat vůlí. Vlákna srdeční svaloviny jsou drobné úseky o velikosti 2,5 cm. Obsahují svazky aktinových a myosinových vláken, velký počet mitochondrií - stejně jako ostatní svalové tkáně organismu. Rozdíl je ale v tom, jak se šíří elektrické signály. V místech, kde se setkávají dvě vlákna, jsou tmavé proužky (interkalární disky, vazivové terčíky). Na určitých místek terčíků splývají membrány buněk , takže sousední svalová vlákna mají společnou membránu a vzniká tzv. krátké spojení, jímž mohou elektrické signály procházet bez sebemenšího odporu. V jiných částech membrán je elektrický odpor příliš vysoký, takže signál si vybírá cestu podle toho, kde je průchod membránou nejjednodušší. Strukturu srdeční svaloviny tvoří buňky (síť buněk), ale při výkonu funkce se chovají jako skupina buněk splývajících v jednu velkou (syncitium).

Poslední vrstvou srdeční stěny je endokard. Endokard je lesklá vrstva buněk na vnitřní stěně srdce, která má za úkol nepropouštět krev proudící uvnitř srdce do tkáně srdeční stěny. Navíc ještě musí odolávat obrovskému tlaku, který vzniká při každém srdečním stahu. Proto se tato vrstva buněk neustále obnovuje.
zdroj:http://blocek.net

velikost srdce,krevní objeh a výkonnost různých živočichů

27. prosince 2006 v 12:31 Krev

Velikost srdce, krevní oběh a výkonnost u různých živočichů

Velikost (délka, šířka, obvod a váha) srdce se mění úměrně s velikostí živočicha. Přes rozdíly ve velikosti a jisté odchylky ve tvaru je základní stavba srdce v podstatě stejná. Poměrná váha srdce u různých savců kolísá mezi 0,24% a 1%, výjimečně nad 1%, tělesné váhy.

V tabulkách srdeční frekvence jsou uvedeny hodnoty klidové. Oběhové ústrojí však musí zajišťovat určitou rezervu nad klidovou potřebu, umožňující zvětšení minutového srdečního objemu a krevního proudu za svalové činnosti a v zátěži. V tom jsou mezi živočichy značné rozdíly. Někteří žijí celkem klidným životem, nevyžadujícím dlouhodobých namáhavých pohybů, a v ohrožení nepřítelem spoléhají spíš na rychlé dosažení úkrytu, ve kterém jsou v bezpečí. Na druhou stranu je u mnoha živočichů vytrvalá dlouhodobá námaha stálým rysem jejich života, na ní závisí opatřování potravy i únik před nebezpečím. Živočichové, kteří jsou dobrými vytrvalými běžci, skokany nebo letouny (jelen, gazela, antilopa, zebra, vlk, lasice, liška, pes, šakal, tchoř, zajíc, veverka, netopýr aj.) nebo hrabou v zemi (jezevec, krtek) nebo provádějí jiné vytrvalé pohyby (tuleň), mají vcelku vyšší hodnoty poměrné váhy srdce. Naopak méně se pohybující živočichové (morče, hraboš, králík, krysa, ježek, pásovec, ovce, vepř, skot, hroch, kapustňák aj.) mají poměrnou váhu srdce menší.

Tento rozdíl je obzvláště nápadný, když jsou srovnávány blízké druhy s přibližně stejnou velikostí těla, ale rozdílným způsobem života (králík-zajíc, kůň-zebra, kur domácí-kur alpský, domácí kachna-divoká kachna atd.).

S větší poměrnou váhou srdce u vytrvalých živočichů souvisí nižší klidová frekvence srdeční činnosti. Minutový objem srdeční je úměrný spotřebě kyslíku, a zvětšení tepového objemu se proto vyrovnává nižší frekvencí činnosti, a naopak.

zdroj.http://blocek.net

česko-latinský 2

27. prosince 2006 v 12:27 | Evík |  slovníček
chůze po dvou-bipedie
čelní kost-os frontolis
temenní kost-os polietalis
tylní kost-os ollipitalis
horní čelist-maxila
dolní čelist-mandisbula
obratel krční-atlas
obratel čepovec-axis
křížová kost-os sakrum
prohnutí páteře dopředu-lordoza
prohnutí páteře dozadu-kyfóza
vybočení páteře-sokolióza
žebra-costa
hrudní kost-sternum
pánev-pelvis
kyčelní kost-ilium
sedací kost-ischi
stydká kost-pubis
klíční kost-clavicula
lopatka-slapula
stehení kost-femur
pažní kost-humerus
čéška-patella
holení kost-thibia
lýtková kost-fibula
loketní kost-ulna
vřetení kost-radius
nártní kost-tarzi
články prstů-falanges
záprstní kost-os metatarzi
svalová povázka-fascie

česko-latinský

27. prosince 2006 v 12:13 slovníček
aortální chlopeň = valva aortae
horní dutá žíla = vena cava superior
komorové septum = septum interventriculare (pars muscularis)
levá komora = ventriculus sinister
levá krkavice = arteria carotis communis sinistra
levá plicní tepna = arteria pulmonalis sinistra
levá podklíčková tepna = arteria subclavia sinistra
levá síň = atrium sinistrum
mitrální chlopeň = valva mitralis
oblouk aorty = arcus (sinus) aortae
papilární svaly = musculi papillaris
plicní kmen = truncus pulmonalis
pravá komora = ventriculus dexter
pravá plicní tepna = arteria pulmonalis dextra
pravá síň = atrium dextrum
síňokomorové části membranózního septa = septum interventriculare (pars membranacea)
šlašinky chlopně = chordae tendineae
trojcípá chlopeň = valva tricuspidalis
věnčitá tepna = arteria coronalis
ZDROJ:http://blocek.net

latinsko-český

26. prosince 2006 v 14:27 slovníček
aorta = srdečnice
aortae bilaciniosa = dvoucípá chlopeň (mitrální)
aortae semilunae = poloměsíčitá chlopeň
aortae trilaciniosa = třícípá chlopeň (trikuspidální)
arteria carotis = krkavice
arteria pulmenalis = plicní tepna
arteria subclavia = podklíčková tepna
arteriae coronalis = věnčité tepny
atrium dextrum = pravá síň srdeční
atrium sinistrum = levá síň srdeční
epicardium = přísrdečník
myocardium = srdeční sval
ostium aortae = ústí aorty
ostium venae cavae superioris = ústí horní duté žíly
pericardium = osrdečník
septum interventriculare = mezikomorová přepážka
vena cava inferior = dolní dutá žíla
vena cava superior = horní dutá žíla
vena jugularis = hrdelní žíla
vena pulmenalis = plicní žíla
vena subclavia = podklíčková žíla
ventriculus cordis dexter = pravá komora
ventriculus cordis sinister = levá komora
ZDROJ:http://blocek.net

popis celé kostry

26. prosince 2006 v 14:23 Kostra
- lidská kostra (skelet)
o kostra osová (axiální)
· lebka
§ 22 navzájem spojených kostí
Ø chrání mozek a smyslové orgány
Ø slouží k příjmu a zpracování potravy
§ část obličejová
Ø 1x horní čelist - po narození kosti srůstaj
¨ spojena se všemi kostmi obličejové části
¨ vybíhá do lícní kosti (párová - navazuje na jařmový oblouk, vede dozadu ke spánkové kosti ... + kost patrová)
Ø 1x dolní čelist
¨ jediná kost na lebce kloubně spojena (kladkový kloub)
¨ parabolický tvar
¨ bradový výběžek
Ø 2x kůstka nosní - u kořene nosu
Ø kosti slzní - pod nosníma ?
Ø skořepy nosní
Ø jazylka - podkovovitá kůstka
¨ na ní je vazy připojený hrtan
§ část mozková
Ø spodina lební
Ø klenba lební
¨ 1x kost čelní - kosti spojeny nepohyblivě (pomocí švů)
¨ 2x kost temenní
¨ 1x kost týlní - zespoda týlní otvor (prochází jím prodloužená mícha; nasedá na páteř)
¨ 2x kost spánková - část spodiny lební (dolů)
o bradový výběžek
o bodcovitý výběžek
¨ kost klínová - tvoří přední část týlního otvoru, sedí na ní mozek
o turecké sedlo - prohloubenina ve střední části klínové kosti (zde se napojuje podvěsek mozkový)
¨ 3x sluchové kůstky - kladívko, kovadlinka, třmínek (nejmenší kosti v našem těle)
Ø kosti novorozence spojeny vazivem (odděleny)
¨ postupné vyplňování (22.rok - lebka pevně zarůstá)
¨ vazivové blány (lupínky + lamely) - u novorozenců
o největší je čelní
Ø švy - výrůstky na kostech, které do sebe zapadají
¨ věncový - podél čela
¨ šípový - mezi temenními kostmi
¨ lamdový - mezi temenní a týlní
¨ šupinové - na stranách
§ mužská lebka je mohutnější a těžší
Ø mohutnější obličejová část
Ø svalové úpony jsou silněji vyznačeny
Ø čelo u mužů není kolmé - u mužů vyklenuty do oblou
Ø náznaky nadobočních oblouků
Ø horní okraj očnice je oblý (ženy jej mají zalomený)
Ø čelní hrboly
Ø u mužů místa mohutnější
Ø mohutnější týlní otvor
Ø větší bradový výběžek
Ø na čelisti ?
Ø širší zubní oblouk
· páteř
§ skladba jednotlivých obratlů:
Ø tělo obratle (směrem dopředu)
Ø oblouk obratlový (směrem dozadu)
¨ míšní kanál
Ø výběžek trnový (dozadu)
Ø 2x výběžek příčný (do stran)
§ sedm obratlů krčních (nejmenší)
Ø první obratel se nazývá nosič - nemá tělo, jen oblouk a výběžky
Ø druhý obratel se nazývá čepovec - mohutný zub, navlečen nosič, vznik z těla nosiče
§ dvanáct obratlů hrudních - napojení žeber
§ pět obratlů bederních (nejmohutnější)
§ pět obratlů křížových - úplně srůstají kolem 25 let do křížové kosti
§ pět obratlů kostrčních - rudimentální záležitost
Ø celkem: 33 - 34 obratlů
§ dvojesovité zakřivení páteře.
Ø krční oblast (dopředu - lordóza)
Ø bederní oblast (dopředu - lordóza)
Ø hrudní oblast (dozadu - kyfóza)
¨ hrudní koš
o hrudní obratle
o hrudní kosti
· hrudní kosti jsou ploché, protažené
¨ horní široká část - rukojeť
¨ mečovitý výběžek
¨ z boku - klíční kost
o žebra
· napojena na tělo chrupavkovitě
· na hrudní obratle jsou napojena kloubně
· žeber je 12
· hrudních obratlů je 12
· 7x pár - žebra párová - napojení chrupavkou na hrudní kost
· 5x pár - nepravá žebra
¨ 3x - chrupavkou na sedmý pár žeber
¨ 2x páry - žebra volná (plovoucí)
ð napojení na břišní svalovinu
· ochrana srdce, cév, nervů a plic
Ø křížová oblast (dozadu - kyfóza)
¨ křížová kost
o chrupavčitě spojena stydkou sponou (vepředu)
o kloubně na pánevní kost
Ø zakřivení, až ve chvíli, kdy si člověk začne sedat a stoupat => práce svalstva
Ø obratle mezi sebou spojené meziobratlovými ploténkami
¨ meziobratlové ploténky tvoří ¼ délky páteře
o zmírňují otřesy
o chrupavčité, obaleny vazivem
· nestejnosměrně silný
¨ lordóza - nejširší vepředu
¨ kyfóza - nejširší vzadu
ð způsobují zakřivení
ø uvnitř vyplněny rosolovitou hmotou
· při zvedání břemen možnost skřípnutí ploténky (tzv. vyhřeznutí ploténky), je to nepříjemný a špatně to regeneruje. Ploténka tlačí na míšní nervy => omezené funkce nervu, ochrnutí těla
· u starších lidí dochází k uskřípnutí velice často (bolesti hlavy, bolesti zad)
§ kloubní plošky (jeden na druhý)
o kostra výběžkovitá
· horní a dolní končetiny včetně pletenců
· kostra dolní končetiny:
§ tvořena pánevním pletencem
Ø pánevní kost
¨ kyčelní kloub
¨ sedací kost
¨ stydká kost + stydká spona
¨ pánevní kost je široká, plochá, miskovitě prohloubená. Nese váhu těla a chrání útroby v břiše (močový měchýř, děloha, střevo, ...). Ženská pánev je širší - pro snadnější porod.
§ a kostrou volné končetiny (od kyčle k článkům prstů):
Ø kyčelní kloub
¨ kulovitá hlavice
¨ hluboká jamka
¨ z toho vyplývá malá pohyblivost kloubu
Ø stehenní kost
¨ nejdelší kost v těle
¨ hlavice na krčku (výrůstek) - u starších lidí se láme a špatně se hojí - !!! dostatečný přísun vápníku !!! a sportovat
Ø kolení kloub
¨ největší a nejsložitější kloub v našem těle
¨ špatná regenerace
¨ nejzranitelnější
¨ čéška - malá kůstka - brání pohybu dozadu
¨ menisky - chrupavčité destičky
¨ vazy - propojují vše
Ø bérec (holení + lýtková)
¨ nad holení je jen kůže
o okostice inervovaná - bolest při nárazu
o vnitřní kotník
¨ lýtková
o vnější kotník
o tenká
Ø noha (od kotníku k článkům prstů)
¨ zánártní kůstky (7x - nepravidelně velké a uspořádané)
¨ kost patní (opora zadní části nohy)
¨ 5x nártní kůstka (rovnoběžně uspořádané kosti)
¨ články prstů
o palec 2x článek
o ostatní prsty 3x článek
¨ nožní klenba
o vyklenutí podélné i příčné - zmírňování otřesů
o při zborcení klenby (plochá noha, příčně plochá noha)
· v těhotenství
· při nadváze
· důležitá je obuv u malých dětí !!!
¨ kožená bota
¨ stélka
¨ kotníkové
o kostra horní končetiny:
· pletenec lopatkový
§ lopatka
Ø pomáhá vytvářet ramení kloub
Ø plochá, široká kost trojúhelníkového tvaru
Ø zádové svalstvo
Ø ramenní kloub
Ø hřeben - úpon zádového svalstva
Ø zespoda doléhají žebra
§ klíční kost
Ø velice snadno se láme
Ø problém s fixací
§ kostra volné končetiny:
Ø ramenní kloub
¨ mělká jamka
¨ velice pohyblivý
Ø pažní kost
¨ rozeklaná
¨ tvoří dolní část lokte
Ø loketní kost (k palci)
¨ výběžek
¨ opírá se o pažní kost
Ø vřetenní kost (k malíčku)
¨ otáčí se kolem kosti loketní
¨ váleček
§ kostra ruky
Ø 8x zápěstní kůstky
¨ 4 x 4 ve dvou řadách
Ø 5x záprstní
¨ tvoří dlaň
¨ rovnoběžně uspořádané
Ø články prstů
¨ 2x palce
¨ 3x ostatní prsty

Pohybová soustava-slovensky

25. prosince 2006 v 21:36 Soustavy
Pohybová sústava
Pokiaľ máte zdravotné problémy s pohybovou sústavou , tak si ju môžete sami liečiť predstavou zdravých kostí pred sebou. Postupujete tak, že si prezriete tu uvedené obrázky a uvedomujete si po rozumovej stránke, ako fungujú kosti. Neustále si hovoríte v duchu, že vaše kosti sú zdravé a vitálne. Zároveň si kosti predstavujete pred sebou ako dokonale zdravé. Takto robíte každý deň počas trvania choroby aspoň 1 hodinu denne. Je dobré, keď sú vaše predstavy čo možno najrealistickejšie. Teda máte pocit, že to, čo pred sebou vidíte, sú živé ľudské orgány.
Iná možnosť je naučiť sa komunikovať s pohybovou sústavou tak, že ju oslovujete vo svojom vnútri. Musíte sa s kosťami rozprávať a máte pocit, že váš vnútorný hlas vychádza z chorého orgánu. Máte pocit, že vaše kosti rozprávajú. Toto tiež robíte počas celej choroby aspoň 1 hodinu denne. Snažíte sa chorému orgánu posielať obrázky zdravej a zakvitnutej prírody, prírodné zvuky nahrané na nosiči, kombinácie farieb a vôní.

c.1 Kostra zozadu:


c.2. Kostra spredu:

c.3. Schéma dlhej kosti, horný koniec stehennej kosti:

1- styčná kĺbová plocha pokrytá chrupavkou, 2- odlúpnutá okostica, 3- hutná kosť, 4- kostná dreň, 5- kostná dutina
c.4. Schéma mikroskopickej stavby kosti:

1- jednotlivé vonkajšie plášťové lamely, 2- lamely Haversových systémov, 3- okostica s cievami, 4- hubovité kostné tkanivo
c.5. Chrbtica:

A- zo strany, B- spredu, C- zozadu
c.6. Dolná časť hrudnej chrbtice:

Šípkou je označený kanál chrbticový
c.7. Lebka:

1-kosť čelná, 2- kosť temenná, 3- kosť tylová, 4- kosť spánková. 5- kosť klinová, 6- kosť lícna, 7- horná čeľusť, 8- dolná čeľusť, 9- kosť čuchová, 10- kosť slzná, 11- kosť nosná
c.8. Kmeň telový spredu:

1- zdvíhač hlavy, 2- svaly klonené, 3- sval trapézový, 4- sval lopatkojazylkový, 5- sval deltový, 6- veľký sval prsný, 7- sval predný, 8- široký sval chrbtový, 9- vonkajší sval brušný, 10- priamy sval brušný

c.9. Kmeň telový zozadu:

1- zdvíhač hlavy, 2- hlavový sval, 3- sval remeňový, 4- sval trapézový, 5- sval deltový, 6- sval podhrebeňový, 7- malý sval oblý, 8- veľký sval oblý, 9- sval rombický, 10- široký sval chrbtový, 11- vonkajší šikmý sval brušný, 12- vnútorný šikmý sval brušný

kostra-slovensky

25. prosince 2006 v 21:34 Kostra

Oporná sústava človeka

Opornú sústavu človeka tvorí kostra, ktorá predstavuje pasívny pohybový aparát tela, poskytuje oporu mäkkým častiam tela a chráni dôležité telesné orgány. Kostra je súbor väzív, chrupiek, kostí a kostných spojení. Kostru človeka tvorí približne 206 kostí.

Tvar kostí

Podľa tvaru rozoznávame kosti:
  • dlhé (napr. ramenná kost, stehenná kosť)
  • krátke (napr. zápästné a priehlavkové kosti)
  • ploché (napr. lopatka)
  • vzdušné (pneumatické) (napr. čelová kosť)

Stavba kostí

Každú kosť tvoria 3 základné zložky. Povrch kosti pokrýva väzivový obal - okostica (periosteum). Je bohato prekrvená a prechádzajú ňou nervy. Zabezpečuje výživu a inerváciu kostí. Pod okosticou je vlastné kostné tkanivo, tvorené z kompaktnej kosti, ktorá sa skladá z Haversovho systému a v dlhých kostiach uzatvára dreňovú dutinu vyplnenú kostnou dreňou. Vlastné kostné tkanivo nemá nervy. V plochých kostiach a hlaviciach dlhých kostí je pod kompaktnou kosťou ešte hubovitá hmota, ktorú tvorí množstvo navzájom sa prelínajúcich trámčekov. Kostná dreň vypĺňa dreňové dutiny dlhých kostí a drobné priestory medzi trámcami hubovitej kosti. Je tvorená zo siete väzivových vláken a rozvetvenej siete ciev. V mladosti má červenú farbu. Červená kostná dreň je krvotvorným orgánom. Postupne je nahrádzaná tukovým tkanivom a mení sa na žltú až sivú kostnú dreň. V tej už neprebieha krvotvorba.
Obr. Stavba dlhej kosti (63,0 kB)

Rast kostí

Každá kosť vzniká z chrupavkovitého modelu procesom osifikácie, čiže kostnatenia. Osifikácia prebieha postupne z povrchu chrupky aj z jej vnútra. Tu vznikajú malé osifikačné centrá. Z nich sa premena chrupavky na kosť šíri všetkými smermi. Na dlhej kosti tak vzniknú dve koncové časti - epifýzy (nákončia) a stredová časť diafýza. Medzi telom kosti a kĺbovými koncami sa zachováva neosifikovaná chrupavkovitá platnička - rastová chrupavka. Tá zabezpečuje rast kosti do dĺžky. Jej činnosť je ovplyvňovaná rastovým hormónom. Rast kostry je väčšinou ukončený medzi 18. až 20. rokom života. Vtedy osifikuje aj rastová chrupavka. Rast kosti do hrúbky sa deje pomocou okostice.

Spojenie kostí

Kosti sa spájajú pohyblivým alebo nepohyblivým spojením. Nepohyblivo môžu byť kosti navzájom spojené:
  • väzivom, napr. kosti lebky sú spojené švami
  • chrupkou, napr. spojenie rebier s hrudnou kosťou
  • kostným tkanivom - kosti navzájom zrastajú, napr. panvu tvoria tri zrastené kosti
Pohyblivé spojenie kostí sa uskutočňuje v kĺbe. V ňom sa kosti navzájom iba dotýkajú. Dotykové plochy sú tvarovo prispôsobené pohybu. Jedna dotyková plocha tvorí kĺbovú jamku a na druhej kosti sa nachádza kĺbová hlavica. Dotykové plochy tvorí hyalinná chrupavka a po okraji dotykových plôch sú kosti spojené kĺbovým púzdrom.

Prehľad kostry

Kostru človeka možno rozdeliť do troch celkov:
  1. kostra trupu (chrbtica, rebrá, hrudná kosť)
  2. kostra končatín
  3. kostra hlavy (lebka)
Obr. Kostra človeka (27,0 kB)

Kostra trupu

Chrbtica

Chrbtica (columna vertebralis) tvorí os tela. Je tvorená z 33-34 stavcov. Stavce (vertebrae) sú krátke kosti, z ktorých vyčnievajú 2 bočné výbežky a 1 tŕňovitý výbežok. Stredom stavcov prechádza otvor. Otvory v jednotlivých stavcoch vytvárajú spolu chrbticový kanál, v ktorom je uložená miecha. Chrbtica je zložená zo:
  • 7 krčných stavcov (v. cervicales), z ktorých prvé dva, nosič (atlas) a čapovec (epistropheus), sú prispôsobené na otáčanie hlavy do strán a kývavé pohyby smerom hore-dole
  • 12 hrudníkových stavcov (v. thoracicae)
  • 5 driekových stavcov (v. lumbales)
  • 5 krížových stavcov (v. sacrales), ktoré sú zrastené do krížovej kosti (os. sacrum), ktorá je vsadená medzi kosti panvy
  • 4-5 kostrčových stavcov (v. coccygae) zrastených do kostrče (os coccygis)
Chrbtica je dvakrát esovite prehnutá. Prenutie dopredu sa nazýva lordóza a prehnutie dozadu kyfóza. Rozoznávame krčnú a driekovú lordózu, hrudníkovú a krížovú kyfózu. Chorobné vybočenie chrbtice do strany nazývame skolióza.
Obr. Chrbtica a stavce (27,4 kB)

Hrudník

Základom hrudníka (thorax) je 12 párov rebier (costae). Sú to oblúkovité kosti, ktoré sú kĺbom spojené s hrudnými stavcami a vpredu sú prirastené chrupavkovitým spojením na hrudnú kosť. Poznáme 3 druhy rebier podľa spôsobu pripájania sa na hrudnú kosť:
  • pravé rebrá (7 párov) sa pripájajú jednotlivo priamo na hrudnú kosť
  • nepravé rebrá (3 páry) sa pripájajú na chrupavkovité časti vyššie položených rebier
  • voľné rebrá (2 páry) sú voľne uložené v brušnej dutine
Hrudná kosť (os sternum) uzatvára prednú časť hrudníka. Skladá sa z rukoväti, tela a mečovitého výbežku.

Kostra končatín

Horná i dolná končatina majú podobný stavebný plán. Ku kostre trupu sú pripojené pletencami, na ktoré sa pripája vlastná voľná končatina.

Horná končatina

Pletenec hornej končatiny

Na kostru trupu sa pripája lopatkovým pletencom, ktorý tvoria: lopatka a kľúčna kosť. Lopatka (scapula) je plochá kosť a na jej chrbtovej strane je veľký hrebeňový výbežok. Kľúčna kosť (clavicula) je dlhá, esovite prehnutá kosť. Tiahne sa od lopatky k hornému okraju hrudnej kosti. Svojím spojením s lopatkou vytvára záves pre voľnú končatinu.

Voľná končatina

Ramenná kosť (humerus) sa spája s dvomi kosťami predlaktia, s vretennou kosťou (radius) a lakťovou kosťou (ulna). Vretenná kosť smeruje k palcu a lakťová k malíčku. Kosti predlaktia sa spájajú s ramennou kosťou v lakťovom kĺbe. Dolné konce lakťovej a vretennej kosti spolu tvoria jamku zápästného kĺbu, kde sa spájajú s kostrou ruky. Tá je tvorená zo zápästných kostí, záprstných kostí a článkov prstov.
Kostí zápästia (ossa carpi) je 8 a sú uložené vo dvoch radoch po štyri. Kosti záprstia (ossa metacarpalia) je 5. Články prstov (phalanges) - každý prst tvoria 3 články, len palec 2.

Dolná končatina

Pletenec dolnej končatiny

Panvový pletenec tvorí panvu (pelvis). Ženská panva je nižšia a širšia, mužská vyššia a užšia. Panvová kosť (os coxae) vzniká zrastením troch samostatných kostí: bedrovej kosti (os ilium), sedacej kosti (os ischii) a lonovej kosti (os pubis).

Voľná končatina

Stehnová kosť (femur) je najdlhšia kosť ľudského tela. Spája sa v kolennom kĺbe s píšťalou (= holeň) (tibia) a ihlicou (fibula). Je to najzložitejší kĺb celého tela, ktorý spevňuje ešte ďalšia kosť - jabĺčko (= čiaška) (patella).
Priehlavkových kostí (ossa tarsi) je 7. Predpriehlavkových kostí (ossa metatarsalia) je 5. Články prstov (phalanges) sú kratšie ako na ruke.

Kostra hlavy

Lebka (cranium) má dve časti: mozgovú a tvárovú.
Mozgovú časť lebky tvoria: záhlavová kosť (os occipitale), spánkové kosti (ossa temporalia), temenné kosti (ossa parietalia), čelová kosť (os frontale), klinová kosť (os sphaenoidale), čerieslo (vomer), čuchová kosť (os ethmoidale), slzné kosti (ossa lacrimalia), nosové kosti (ossa nasalia).
Tvárovú časť lebky tvoria: čeľusť (maxilla), sánka (mandibula), jarmové kosti (ossa zygomatica), podnebné kosti (ossa palatinum) a jazylka (os hyoideum).
Obr. Kostra hlavy (25,5 kB)
ZDROJ:WWW.BIOWEBGYM.SZM.SK

lidské tělo-kosti

25. prosince 2006 v 21:28 Kostra
STAVBA KOSTI
  • bunky (osteocyty, osteoklasty, osteoblasty),
  • medzibunková hmota
    - oseín (organická zložka),
    - fosforečnan vápenatý (anorganická zložka).
    Osifikácia (kostnatenie) - postupné ukladanie minerálnych látok na povrch fibríl.
kosť - štruktúrakde rastie kosť
Žiaci sa v úvode hodiny pomocou tohto obrázku zoznámia so stavbou kosti, s jej vnútornou štruktúrou, s rastom kosti a s procesom osifikácie.
KOSTRA (skelet)
  • kostra hlavy
  • kostra trupu
  • kostra končatín
LEBKA (cranium)
  1. mozgová časť (neurocranium)
  2. tvárová časť (splanchnocranium)
Kosti sú spojené švami
  • vencovitý (sutura coronalis)
  • šípový (sutura sagitalis)
  • lamdovitý (sutura lamdoidea)
  • šupinový (sutura squamosa)
lebka - popis kostí
Obrázok z webovej stránky www.csuchico.edu, kde kliknutím na hociktorú časť lebky sa zobrazí o akú časť lebky ide a teda žiaci môžu podľa výkladu učiteľa naživo sledovať a vidieť jednotlivé časti lebky.
Popis kostí je v latinskom jazyku.
čelová kosť
Kosti mozgovej časti (neurocranium)
(P - párové, N - nepárové)
  • čelová kosť - os frontale - N (svetlo modrá farba)
  • temenná kosť - os parietale - P (ružová farba)
  • záhlavná kosť - os occipitale - N (svetlo zelená farba)
  • klinová kosť - os sphenoidale - N (žltá farba)
  • čuchová kosť - os etmoidale - N
  • spánková kosť - os temporale - P (oranžová farba)
Tvárová časť (splanchnocranium)
  • čeľusť - maxila - P (tmavo modrá farba)
  • podnebná kosť - os palatinum - P
  • čerieslo - vomer - N
  • jarmová kosť - os zygomaticum - P (zelená farba)
  • nosová kosť - os nasale - P
  • slzná kosť - os lacrimale - P
  • sánka - mandibula - N (fialová farba)
lebka - čelný pohľad
Aj pri práci s CD-ROM je možné si pozrieť jednotlivé kosti osobitne a vybrať si rôzny smer pohľadu.
KOSTRA TRUPU
A. CHRBTICA - columna vertebralis
  • dvojité esovité prehnutie:
    - lordóza - prehnutie dopredu (krčná a bedrová)
    - kifóza - prehnutie dozadu (hrudná a krížová)
  • stavba - 33 -34 stavcov
    - typy stavcov :
    1. krčné - (vertebrae cervicales) - 7 = C1 - C7
    - C1 = nosič (atlas) - kývavé pohyby hlavy
    - C2 = čapovec (axis) - otáčavé pohyby hlavy
    2. hrudné - (vertebrae thoracicae) - 12 = Th1 - Th12
    3. bedrové - (vertebrae lumbeles) - 5 = L1 - L5
    4. krížové - (vertebrae sacrales) 5 = S1 - S5 - zrastené do krížovej kosti - os sacrum
    5. stavce kostrče - (vertebrae coccygeae) 4 - 5 = Co1 - Co 4 - 5 - zrastené do kostrče - os coccygis
nosič a čapovec
B. REBRÁ - costae = 12 párov
  1. rebrá pravé - 7 párov (s hrudnou kosťou spojené chrupkou)
  2. rebrá nepravé - 3 páry (spojené chrupkou s predchádzajúcim párom rebier)
  3. rebrá voľné - 2 páry - (voľne končiace v brušnej dutine)
chrbticahrudný kôš
C.
HRUDNÁ KOSŤ
- prsná kosť (sternum)
HRUDNÍK (thorax) = hrudný kôš (hrudná chrbtica + rebrá + hrudná kosť)
hrudný kôš
KOSTRA KONČATÍN
A. KOSTRA HORNEJ KONČATINY - prispôsobená na uchopovanie a prácu.
Pletenec hornej končatiny:
  • kľúčna kosť - clavicula
  • lopatka - scapula
pletenec hornej končatiny
Kostra hornej končatiny:
a) ramenná kosť - humerus
b) vretenná kosť - rádius
c) lakťová kosť - ulna
ramnná kosťvretenná a lakťová kosť
ruka
a) kosti zápästia - ossa carpi = carpus - 8 a to (kosť člnkovitá, mesiačikovitá, trojhranná, hráškovitá, väčšia a menšia lichobežníková, hlavičkatá, háková);

b) kosti záprstné - ossa metacarpi = metacarpus - 5

c) články prstov - phalanges - palec - 2 články, ostatné prsty
Kĺby hornej končatiny:
  1. Ramenný kĺb - hlavica ramennej kosti + lopatka
  2. Lakťový kĺb - ramenná kosť + lakťová kosť + vretenná kosť
  3. Vreteno - zápästný kĺb - vretenná kosť + lakťová kosť + 3 zápästné kostičky
B. KOSTRA DOLNEJ KONČATINY - prispôsobená k lokomócii, nesie hmotnosť celého tela.
Pletenec dolnej končatiny:
a) panvová kosť - os coxae -3 kosti:
bedrová - os ilium
lonová - os pubis
sedacia - os ischii
panva - pelvis = pravá + ľavá panvová kosť + krížová kosť
panva
Kostra voľnej končatiny:
a) stehnová kosť - femur
b) píšťala - tibia
c) ihlica - fibula
stehnová kosťpredkolenie
Kostra nohy:

a) kosti priehlavku - ossa tarsi = tarsus - 7 a to (členková, člnkovitá, 3 klinové kosti, kockovitá, pätová);

b) predpriehlavkové kosti - ossa metatarsi = metatarsus - 5;

c) články prstov - phalanges - palec - 2 články, ostatné prsty 3 články.
noha
kolenný kĺb
Kĺby dolnej končatiny:
1. Bedrový kĺb - jamka panvovej kosti + stehnová kosť.
2. Kĺb kolena - stehnová kosť + píšťala + jabĺčko (patella) + 2 menisky.
3. Členkový kĺb - píšťala + ihlica + členková kosť.

Kĺb kolena - tento najzložitejší kĺb v ľudskom tele si žiaci môžu prezrieť na stránke www.mironto.host.sk
Choroby kostrovej sústavy:
1. Osteoporóza - rednutia kostí (málo vápnika vo výžive).
2. Chyby chrbtice - plochý chrbát; guľatý chrbát; skolióza - bočitosť; vyskočenie platničky - ischias.
3. Reumatoidná artritída - autoimunitné ochorenie, zápalové postihnutie kĺbov.
4. Artróza - poškodenie chrupky a degenerácia kĺbov.
5. Zlomenina - fraktúra, podvrtnutie - distorzia; vykĺbenie - luxácia.
6. Dna - metabolické ochorenie - ukladanie kyseliny močovej v kĺboch.
ZDROJ:www.infovek.sk

plíce a srdce

25. prosince 2006 v 21:18 Galerie
71.

páteř a obratel

25. prosince 2006 v 21:17 Galerie

lebky obrázky

25. prosince 2006 v 21:16 Galerie

1.
následující ukázka
Autorsky chráněný materiál © Computer Press, a.s.
A21 - lebka očíslovaná, 3 části
lebka 6/meditorial

Co nevíte o lidském těle

25. prosince 2006 v 21:02 Co nevíte

Co nevíte o lidském těle

Buňka

- Jizvy po ranách se uchrání lehce tlaku a roztažení. je to způsobeno tím, že tkáně v jizvách nejsou obdařeny elastinovými vlákny, látkou, která způsobuje pružnost tkání.
- Přibližně jedna třetina cytoplazmy je tvořena vodou. Dále obsahuje okolo 30% organických látek (uhlovodany, tuky, bílokoviny) a jen asi 2-3% anorganických látek.
- Buňky pokožky přetrvají okolo jednoho týdne, než zahynou. Červené krvinky žijí asi 4 měsíce a kostní buňky 10 až 30 roků.
- Elektronický mikroskop, který umožňuje pozorovat buněčné struktury, jež nejsou viditelné tradičními optickými mikroskopy, nepoužívá světlo, ale využívá svazky elektronů předběžně urychlených. Ty se soustřeďují nad objektem pomocí magnetických polí a obstrávají fotografické obrazy až do dvoumilionového zvětšení.
- Lupy jsou malé bílé šupinky, které jsou vytvořeny z pokožky kštice smíchané s tukovou substancí - mazem, jenž je vyráběn pomocí malých žlázek.

Zažívací ústrojí

- Játra mění léty svůj rozměr. V dospělém věku váží vyprázdněná játra 1200-1500 gramů, ale od 50 let věku začínají atrofovat a postupně snižují svoji váhu až na 800-1200 gramů. Živá a funkční játra přitom mohou přesáhnout až 2500 gramů.
- Během života spořádá průměrný člověk asi 30 000 kg potravin. Odpovídá to přibližné váze asi 6 slonů.
- Příbor, který používáme denně k jídlu, se nepoužíval vždy společně. Nejstarším je nepochybně nůž, užívaný již primitivním člověkem. Před koncem XV. století se stolní nůž běžně neužíval. Poté se začala postupně užívat i vidlička, ale jen na stolech šlechticů. Všeobecné užívání příborů bylo v různých částech světa zavedeno až po několika stoletích.

Dýchací ústrojí

- Zívnutí je jev, jehož původ není dost dobře znám. Zíváme tehdy, když se nudíme nebo když jsme unavení. Může být však způsobeno i mělkým dýcháním a zvýšenou tvorbou oxidu uhličítého.
Kdybychom rozprostřely všechny plicní sklípky, mohli bychom jimi pokrýt povrch tenisového hřiště
- Do 2500 metrů nadmořské výšky se vzduch stává řidší, třebaže objem kyslíku je stejný - 21%. Nízky tlak vzduchu způsobuje, že vdechované množství je při každém vdechu menší. Ve výšce 3000 metrů nad mořem vdechujeme jen 72% vzduchu, který bychom normálně inhalovali na úrovni moře. Ve 4000 metrech toto procento klesá na 65% a v 5000 je tu už jen 60%.
- Hrtan vřešťana je mocně rozvinut a hlasové ústrojí má vysoce specializované: hrdlo je tak vypouklé, že jeho skřeky jsou slyšitelné až do okruhu 2 kilometrů
- Většina lidí dýchá vsedě asi 12-15x za minutu. Za této situace při vdechu a výdechu prochází vzduch nosními dutinami rychlostí přibližně 8 km\h. Při kašli vzduch vystřeluju z plic rychlostí až 120-160 km\h.

Oběhový systém

- Rejsek je hlodavec, jehož srdce pulzuje 1000x za minutu, a přesto žije okole 1,5 roku. U zajíce má srdce 200 úderů za minutu a žije asi 6 let. Srdce slona pulzuje 25x za minutu a žije přibližně 60 let. Srdce těchto savců během celého života vydá půl až jednu milardu úderů. Nicmén2 srdce člověka vydá za život 2,5 miliardy úderů
- Kdyby na stejné množství energie, kterou vyprodukuje srdce na krevní oběh, umožnilo vzlétnout, mělo by dostatek energie k tomu, aby nás denně vyneslo do výše asi 300 metrů nad zem
- Tep, při kterém vychází krev z levé komory do srdečnice, způsobuje vlnovité rozšíření, které se přenáší po tepně rychlostí 11 metrů za sekundu, což odpovídá 40 km za hodinu
- Kdyby se spojily krevní cévy těla, dosáhly by vzdálenosti 96 000 kilometrů, tzn. že by 2,5x obkroužly svět.
- Za jeden den srdce přečerpá takové množství tekutin, které by mohlo naplnit nádrž o objemu 10 000 litrů
- Každou hodinu protéká u každého jedince 100 mililitrů lymfy hrudním mízovodem. Ostatních 20 mililitrů jinými cestami. Proto se za normálních podmínek vytváří během 24 hodin asi 2400 mililitrů mízy, tzn. objem téměř stejný, jaký veškerá krevní plazma
- Dospělý muž má asi 4-6 litrů krve a žena 4-5 litrů. Každý den prochází tento objem krve srdcem více než 1000x
- Dospělá osoba má okolo 25 bilionů červených krvinek, ze kterých se vytváří každý den asi 1,1% tzn. asi 250 milionů. Už z tohoto je možno dedukovat, že červené krvinky se obnoví každých 100 dní.
- Žirafa má velmi zvláštní srdce. Váží 12 kg a uvede do oběhu 60 litrů krve za minutu. Pro svůj dlouhý krk má hlavu 3 metry od srdce. Nicméně chlopenní systém žil umožňuje konstantní tlak krevního řečiště

Vylučovací ústrojí

- Ledviny filtrují všechnu krev oběhového ústrojí více než 30x denně. To představuje asi 170 litrů každých 24 hodin. 99% filtrovaného roztoku se vrací do krevního řečiště a vylučuje se pouze 1,5 litru moče, která je tvořena z největší části vodou
- Normální osoba vyloučí během celého životaasi 41 000 litrů moče, což je dostatečné množství k tomu, aby pokryla plochu fotbalového hřiště

Pohybové ústrojí ústrojí

- Nejvyšší člověk na světě byl Severoameričan, který měřil 2,72 metrů. Stále ještě rostl, až do roku 1940, kdy ve svých 22 letech zemřel. Nejmenší člověkem byla devatenáctileté Holanďanka, která zemřela v roce 1895 a dosáhla výšky pouze 59 centimetrů
- Nejmenší kostí lidského těla je třmínek, který se nalézá uvnitř ucha a měří pouze 3 milimetry. Je tak malý, že by se do nehtu malíčku vešel dvakrát až třikrát
- Holenní kost se nazývá latinsky tibia, protože svým tvarem připomíná tibii, starobylý hudební nástroj podobný flétně
- Nejrychlejší sval našeho organismu je ten, který otevírá a zavírá víčka očí. Tuto činnost může vykonat 6x za sekundu
- Počet svalů lidského těla je tak značný, že reprezentují 30-50% tělesné hmotnosti
- Sval maseter pohybuje čelistí během žvýkání. Je jedním z nejvypracovanějších svalů: vyvine sílu, která je rovna 100 kg

Nervový systém

- Každá mozková hemisféra řídí protilehlou polovinu těla, protože se nervové cesty křižují při průchodu prodlouženou míchou. Proto u leváků "dominuje" pravá hemisféra, ktrá jim umožňuje psát a užívat s velkou přesností levou ruku
- Dospělý člověk má kolem 75 kilometrů nervů, které jsou rozmístěny po celém těle. Elektrické signály probíhají rychlostí vyšší než 400 km/h
- Mozek, který obsahuje 80% vody, představuje přbližně 1/50 celkové hmotnosti těla, tj. 2%, ale využívá více než 1/5 veškeré energie organismu
- V roce 1974 jeden člověk v Barmě recitoval 16 000 stránek náboženského budhistického textu. Při přehlídce vizuální paměti se jednomu Angličanovi podařilo zapamatovat si pořadí šesti vějířů karet (okolo 312 karet karet zcela promíchaných) poté, co je viděl pouze jednou. Dopustil se pouze 24 omylů

Smysly

- Normální osoba vypotí asi O,3 litru za den, ale v podmínkách vyšší teploty a vlhka může ztrácet denně až 2,5 litru. Jakmile si člověk zakryje 1/3 své pokožky látkou, která ucpe póry, zemře, protože nebude schopen vyloučit dostatečné množství škodlivých látek
- Lidské oko je tak citlivé, že za temné bezměsíčné noci může rozlišit světlo zapálené sirky na vzdálenost 80 kilometrů
- Svaly víčka mrkají 20 000x během dne, aby se zvlhčilo a očistilo oko. To znamená, že během dne asi půlhodiy nevidíme, protože máme kvůli mrkání víčka zavřená
- Zabarvení očí bývá většinou ve vztahu s barvou vlasů. Proto osoby s modrýma očima (méně pigmentu) mají vlasy světlé a osoby s hnědýma očima (více pigmentu) vlasy tmavé
- Člověk, protože dnes už téměř nemá přirozeného nepřítele, nepotřebuje mít příliš citlivý sluch. Proto jsou naše uči ploché, malé a málo pohyblivé. Slouží nám hlavně pro zachytávání zvuků pocházejících z různých směrů
- Nejhlubší tón, který můžeme slyšet, je zvuk o kmitu 20 kmitů za vteřinu, nejvyšší zachytitelný zvuk je o 350 kmitech za vteřinu
- Chuťové vjemy jsou velmi subjektivní. Existuje například látka zvaná fenylthiocarbamid, která je pro určité jedince (nepř. pro americké indiány) velice hořká, ale pro jiné zase zcela bez chuti
- V kůži se nalézají asi 3 miliony potních žláz. Kdyby se spojila jedna s druhou, měly by dohromady délku přes 48 kilometrů
- Všechhny vlasy na hlavě rostou v celkové délce asi 2500 cm denně. Jsou tak pevné, že se mohou natáhnout o 1/3 délky, aniž by se poškodily. Cop tvořený 500 lidskými vlasy již dokáže udržet celou váhu člověka
- Jeden Ind si od roku 1952 do roku 1985 nestříhal nehty levé ruky. Nakonec dosáhly celkové délky nehtů více než 3,5 metru. Jen nehet palce přitom měřil přes 88 centimetrů

Reprodukční ústrojí

- Kdybychom spojily kanálky obou varlat, získlai bychom trubici dlouhou 1600 metrů
- Ve třech nebo čtyřech milimetrech semene je asi 400 milionů spermií. Aby se pokryla hlavička jehly, bylo by třeba asi 40 spermií jedna vedle druhé
- Císařský řez spočívá v provedení řezu do pokožky mateřského břicha, aby se dosáhlo dělohy. Zdá se, že svůj název odvozuje od lex Caesarea (Césarův zákon), který přikazoval vyjmutí novorozence z břicha matky, jestliže zemřela během porodu
- Norámlní žena vytvoří během svého života okolo 400 zralých vajíček, většina z nich se však neoplodní
- Nejstarší matka, která je známa, byla Ruth Kistler z Oregonu, která v roce 1966 prodila dceru ve věku 57 let
- Pani Vasileová, manželka ruského rolníka, která žila v 18. století, je považována za ženu s největším počtem dětí. Porodila jich 69. Z nich 16 párů byla dvojčata, 7x porodila trojčta a 4x dokonce čtyřčata
- Nejvyššího věku údajně dosáhnul Dán Christian Jacobsen Drackenberg, který se narodil v roce 1626 a zemřel v necelých 146 letech. Dále bývá zmiňován Li Chung-Yun, který se narodil v roce 1680 a dle zápisů údajně zemřel v roce 1933 v věku 253 let

Endokrinní systém

- Chobotnice v případě nebezpečí vypouští inkoustový mrak. Jedná se o substanci, kterou produkuje žláza ve střevu. Způsobuje, že agresoři oslepnou. Kromě toho tak neutralizuje svůj živočišný pach
- Diabetes insipidus je způsoben nedostatkem hormonu vazopresinu. Tento stav provokuje intezivní žízeň nemocného, který pak pije velké množství vody a vylučuje denně až 10-15 lirů moči
- Rostliny jako živé bytosti také vylučují hormony. Tyto substance se vytváří v dělícím pletivu, které se nalézá v kořenech a stoncích. Působí prostřednictvím různých spojujících cév, které transporstují mízu
- Příkladem gigantismu byl Robert Eadlow, Severoameričan, který se narodil v roce 1928. Při narození měl váhu 3,8 kg, ale již v 1. roce života vážil 28 kg a měřil 1,11 metru. V devíti letech měřil 1,85 metru. Tento rytmus růstu pokračoval až do jeho smrti ve 22 letech života - v té době vážil 215 kg a měřil 2,7 metru

Imunitní systém

- Rekord v morbiditě epidemie získal bubonický mor, jenž trápil Evropu v období 1347-1351. Nemocnost dosahovala 99,99%
- V dubnu roku 1967 NASA, společnost USA pro výzkum vesmíru, informovala o tom, že její vědci nalezli bakterie ve výšce 41 100 metrů nad mořem
- První transplantace srdce se uskutečnila v roce 1967. Příjemce přežil pouze 18 dní. Předtím, v roce 1964, se implantovalo šimpanzí srdce do hrudníku 67 letého pacienta. Implantované srdce působilo pouze pár hodin
- Baktérie micrococcus radiodurans jsou tak odolné, že snášejí i atomové záření o síle 6,5 milionu roentgenu. Tato dávka je tisíckrát smrtelnější, než ta, kterou jsou schopni snést lidé. Jiné baktérie jsou např. schopné žít v podloží sirných vod v teplotách převyšujících i 300 stupňů Celsia
- V USA se odhaduje, že v roce 1999 počet zemřelých na AIDS dosáhnul 179 000 s nákladem lékařské péče vyšší než 16 miliard dolarů

stavba mozku

25. prosince 2006 v 21:01 Mozek

Stavba lidského mozku

1.-Koncový mozek
2.-Vazník mozkový
3.-Hrbol mezimozkový
4.-Podhrbolí
5.-Hypofýza (podvěsek mozkový)
6.-Varolův most
7.-Prodloužená mýcha
8.-Šišinka
9.-Střední mozek
10.-Mozeček

Biologoe člověka

25. prosince 2006 v 21:00 Biologie

Biologie člověka


Biologie člověka=zabývá se stavbou a činnosti lidského těla
Anatomie=nauka o stavbě lidského těla
Fyziologie=zkoumá orgány z hledika jejich činnosti
Buňka=základní stavební jednotka
Tkáň=soubor buněk stejného tvaru a funkce
TKÁNĚ:
a.)Výstelková (epitelová)-kryje povrch těla nebo vystýlá tělní dutiny a orgány
b.)Pojivová-tvoří výplně,spoje a oporu těla
c.)svalová-vykonává pohyb
d.)nervová-příjem,vedení a zpracování informací
Tělní tekutiny-krev,mýza,tkaňový mok (vyplňuje mezibuněčné prostory)
Orgán=prostorově ohraničený orgán,který vykonývá určitou funkci
Orgánová soustava=soubor orgánů s určitou funkcí