řízení práce srdce

27. prosince 2006 v 12:34 |  Srdce
Řízení práce srdce
Stejně jako tělem probleskují elektrické nervové signály instruující a koordinující svalovou aktivitu, má i srdce svůj vlastní elektrický systém. Srdeční systém je zcela soběstačný. Není založen na nervech v pravém slova smyslu, nýbrž na svalových buňkách přizpůsobených k přenášení elektrického signálu. Tyto jedinečné buňky jsou ve shlucích zanořeny do srdeční svaloviny.

Rytmus srdeční aktivity udává sinoatriální uzel ve stěně horní části pravé síně. SA uzel je tvořen buňkami, které jsou schopny elektrické vzruchy nejen přenášet, ale také je vytvářet. Vytvářejí vlastní elektrické impulsy, čili jsou schopny vlastní excitace. Excitace se navíc přenáší i na další buňky.
Na začátku každého stahu srdce problesknou signály ze sinoatriálního uzlu stěnami srdečních síní a stimulují kontrakci jejich svaloviny. Poté signály projdou svalovou přepážkou. Hluboko v tomto septu se setkávají v další skupině specializovaných buněk, a to v atrioventrikulárním (síňokomorovém) uzlu. Atrioventrikulární uzel postup signálů poněkud zbržďuje kvůli koordinovanému stahu napřed síní a s malým zpožděním i komor. Síňokomorový uzel sám získává signály ze sinoatriálního uzlu převodními cestami v síňových stěnách. Rychlost přenosu těchto signálů je cca 60 cm za sekundu. V atrioventrikulárním uzlu se rychlost zpomaluje až na 5 cm za sekundu. Z atrioventrikulárního uzlu pokračuje signál vlákny Hisova svazku. Přenos signálů se opět zrychlí, když se Hisův svazek rozdělí na dvě větve dělící se do mnoha výběžků nazývaných Purkyňova vlákna. Purkyňova vlákna tvoří ve stěnách komor síť , která elektrické impulsy předává rychlostí až 180 cm za sekundu vláknům srdečního svalu.

Rytmus srdečních svalů tedy určuje sinoatriální uzel ve frekvenci asi 70 tepů za minutu. Elektrické impulsy však dovedou vytvářet i další uzly či vlákna , i když se normálně podřizují sinoatriálnímu uzlu. Samostatně by tepala izolovaná síň (140 tepů za minutu) i komora (30-40 tepů za minutu). Nejvyšším řídícím centrem činnosti srdce ale není sinoatriální uzel, nýbrž kardioregulační centrum v prodloužené míše. Pokyny přicházejí do sinoatrálního uzlu z centra nervy autonomního nervového systému.

Kde se v tkáni bere elektrický impuls? Každá buňka se tvořena atomy. Atom by měl být elektricky neutrální (mít stejný počet kladně nabitých protonů a záporně nabitých elektronů), ale za určitých podmínek, zejména v roztocích, mohou atomy ztrácet či získávat určitý počet elektronů. Atom, který ztratí elektron a s ním i elektrický náboj, se stává kladně nabitým atomem, který se nazývá iont.

Membrána svalových buněk myokardu pracuje jako pumpa. Z nitra buňky vypuzuje ionty sodíku rychleji, než dovnitř vtahuje ionty draslíku. Proto se na vnějším okraji membrány rychle převládnou kladně nabité ionty a uvnitř záporně nabité. Vnitřek buňky je oproti vnějšku elektricky negativní. Tento stav trvá pouze do určité chvíle. Když membránový potenciál (rozdíl mezi vnitřní a vnější polaritou) dosáhne určité hodnoty, v membráně se otevřou iontové póry, kterými sodík proniká zpět do buňky. Tato ztráta polarity se nazývá depolarizace a vzniká při ní elektrický proud. Další fáze (repolarizace) je stejná jako fáze první. Ionty sodíku jsou z buňky opět vypuzovány.

Právě depolarizace v sinoatriálním uzlu podněcuje srdeční činnost. Elektrický signál jsou tedy ve skutečnosti depolarizační vlny, které rychle prostupují membránami převodních cest. Jakmile dosáhnou zakončení Purkyňových vláken, přeskakují na vlákna svalová a uvádějí do pohybu aktin a myosin. Aktin a myosin se po sobě začíná posouvat, a tak zkracovat svalová vlákna. Celý proces netrvá více než sekundu.
zdroj:http://blocek.net
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama